autor, lektor a garant: Miroslav Krobot
Základem cvičení je dialog s vnitřním partnerem. Dialog samého se sebou, s partnerem, s partnery.
Z vlastní zkušenosti známe téměř permanentní samomluvu, dialog samého se sebou. Předmětem cvičení je naučit se podobně autenticky, spontánně a hravě reprodukovat tento dialog veřejně, v situaci „veřejné samoty“ (Stanislavskij). Tedy v situaci, jako kdyby tam ti druzí – diváci – nebyli.
Vizuální i taktilní kontakt je vyloučen.
Cvičení probíhají optimálně ve skupině kolem deseti lidí, kdy se během zkoušení dostane na jednoho alespoň třikrát. Vhodný prostor je běžná školní učebna s vyšším stropem, pokud možno světlá a prázdná, jen s náležitým počtem židlí.
Každý účastník zakouší počáteční chaos, zmatek, což jako takové trvá zpravidla šest až deset setkání. Pak se postupně začíná uvolňovat i koncentrovat, a to souběžně. Začíná vnímat a projevovat se. Začíná jednat, zakouší „teď a tady“, začíná si uvědomovat si a sledovat kontrastnost a polaritu a oscilaci. Postupně dialogicky jedná a dospívá k vlastní psychosomatické kondici pro vědomou, tvořivou komunikaci.
Zakusit počáteční – vlastní i společný – chaos, zmatek a jeho vyjasňování, postupné strukturování „zevnitř“ je pro další dění nadmíru důležité.
V další fázi je cvičení nasměrováno pro potřeby konkrétního hereckého projevu.
Vedoucí zadává dramatické situace, k nimž nebo skrze něž musí herec během svého vystoupení projít. Cvičení dostává ráz individuální improvizované herecké zkoušky.
Tato fáze je příprava pro improvizaci ve dvojicích a později ve větší skupině. Tuto fázi lze ve zkušebním procesu tématizovat pro potřeby vznikající inscenace.
Pro většinu mohou být dialogická cvičení cestou sebeobjevování, sebepoznávání a sebe přijetí, u leckterých také cestou seberealizace. To dle předpokladů, nadání a zájmů.
Dialogická cvičení mohou být i studiem principů dramatické hry, studiem nepředmětného herectví (hráčství, aktérství).
Miroslav Krobot
